Děkujeme všem dárcům
za finanční prostředky pro
občany vytopených srbských
měst Obrenovac a Krupanj.
Bylo vybráno přes 27 000 Kč.
Za ně jsme pořídili
polštáře a přikrývky
pro nejchudší z vyplavených.
Děkujeme i za dar školních brašen.
Zde si můžete prohlédnout foto
z předávní vašich darů.
Ještě jednou díky za vaši štědrost.



Právě připojeni - hostů: 372 

DOPORUČENÉ KNIHY

Alexander DORIN

SREBRENICA





Právě (19.12.2013) vyšla výborná kniha.

Alexander Dorin, Švýcar s jihoslovanskými kořeny, odhaluje snad největší mediální a politický podvod, který byl na nás dosud spáchán. Českému čtenáři přináší mnoho otřesných faktů a dosud chybějících informací. Kniha zároveň nepřímo ukazuje na hanebnou úroveň české mediální scény. Její čtení nedoporučujeme zarytým pravdoláskařům. Mohla by u nich vyvolat silnou depresi či infarkt.

Po přečtení se budete na svět dívat docela jinak.

Cena: 330 Kč + poštovné+balné



Objednávky na:

http://www.amabilis.cz/botanika/eshop/0/0/5/125-SREBRENICA




DOPORUČENÁ KNIHA:



Prof. Dr. Rajko Doleček

Necenzurované obrazy II.





Kniha plná faktů z nedávné historie Evropy, jejichž zveřejnění se mnohým mocným dnešního světa nelíbí. Ukazuje na pravé viníky posledních balkánských válek a krvavého rozpadu Jugoslávie. Čtení této knížky vás nenechá lhostejnými.




  • Kosovo
  • Kosovo
  • Kosovo
  • Kosovo
Lidská zrůda Haradinaj PDF Tisk Email
Napsal uživatel Administrator   
Úterý, 07 Duben 2009 12:08
Ve vedení Kosova a Metohije, tzv. "Kosovské republiky", která byla uznána za samostatnou, jsou Hashim Thaci, Ramush Haradinaj, Agim Ceku a jim podobní, kteří se dopustili řady těžkých válečných zločinů proti Nealbáncům (hlavně Srbům, Romům i jiným) i samotným Albáncům, kteří nesouhlasili s jejich kriminálními postupy. Západ zcela zapomněl, že prakticky všichni výše uvedení obchodovali s drogami, takže jsou Kosovo a Albánie jedním z hlavních center narkomafie. Má se to dovolit? Jak dopadnou ty poslední zbytky potomků lidí, kteří donedávna osidlovali Kosovo a Metohiji, a kteří byli oloupení o svou půdu, jak to v roce 1928 napsal T. G. Masaryk, a potom vypuzování a zabíjení, jejich tisícileté památky ničeny? SMÍ SE POVOLIT TEN NOVÝ MNICHOV, který svými následky rozbije i poslední zbytky významu OSN, míru, slušnosti a zákona?

Haagský tribunál prohlásil na počátku dubna Ramushe Haradinaje, bývalého kosovského premiéra a jednoho z hlavních velitelů UCK za nevinného ve všech 37 bodech obžaloby a ihned ho propustil na svobodu.Skandál ICTY - Haradinaj je. Nejdříve si řekněme, kdo tento muž vlastně je. Narodil se v roce 1968 ve vesnici Glodjane, obec Dečane, v Metohiji. Jugoslávii opustil v roce 1990 a odstěhoval se do Švýcarska, kde pracoval jako vyhazovač v nočních podnicích patřících tamní albánské emigraci. Tento úsek jeho života není příliš známý. Dále se ví, že se přihlásil do francouzské Cizinecké legie, kde údajně pobyl vemni krátkou dobu. Kvůli pouličním násilnostem byl jednou zatčen v Prištině. Uprchl z vězení, vrátil se do Švýcarska, kde založil "Národní hnutí Kosova", které se později transformovalo v "Osvobezeneckou armádu Kosova", známější pod albánskou zkratkou UCK.
Podle dostupných údajů v roce 1996 prošel výcvikem albánské tajné služby a podílel se na budování táborů (základen) v místech Kukesh a Tropoj! Ano, to jsou ta dvě místa, která později sloužila UCK jako vězení pro unesené civilisty, s jejímiž orgány obchodovala.
Tyto základny zároveň sloužily jako střediska organizování pašování zbrání do Kosova a v roce 1997 byly přeměněny v "hlavní štáb UCK pro sektor Dukadjini" (srbsky Metohije). Byla v nich vyzbrojena a vycvičena speciální teroristická jednotka "Černí orli". Díky svým velitelským schopnostem a těžko popsatelné brutalitě byl Haradinaj v roce 1998 zvolen "vrchním velitelem UCK pro sektor Dukadjini". Pod jeho velením bylo v sektoru jeho zodpovědnosti zabito minimálně 300, a uneseno nejméně 400 lidí.

 Je veřejným tajemstvím, že během bombardování Jugoslávie letadly NATO na jaře 1999, byl jedním z hlavních spojenců NATO a jedním z několika málo lidí, se kterými NATO koordinovalo své útoky. Ostatně sám jednou prohlásil: "Není pravda, že NATO nemělo pěchotu. Pěchota NATO - to jsme byli my!" Po skončení bombardování byl jmenován velitelem "Kosovské policie". V roce 2000 založil vlastní politickou stranu, která ho o čtyři roky později přivedla na místo tzv. kosovského premiéra.Bělehrad proti němu vznesl 108 trestních oznámení a to za nejtěžší možné trestný činy - zločiny proti lidskosti, terorismus, vraždy, mučení, znásilňování, násilný odsun civilního obyvatelstva a

Spojenci: NATO, UNMIK, UCK Pojďme se podívat jak svou úlohu ve válce vidí Haradinaj sám. Ve své knize "Příběhy o válce a svobodě" píše: "Likvidoval jsem srbské policisty, zabíjel jsem srbské civilisty a neposlušné Albánce. Už jako dítě jsem pochopil, že se albánský a kosovský problém může vyřešit pouze silou. Od mala jsem se připravoval na finální střet se Srby. Má aktivní úloha začíná v roce 1994. Tehdy jsem se skupinou svých přátel ze Švýcarska, přes Albánii, došel do Kosova. Nepočítaněkrát jsme přes Albánii, tajnými kanály, přepravovali zbraně do Prizrenu, Peći, Djakovice... Někdy v jedné zásilce bylo i přes sto pušek a samopalů. Pořád jsme napadali srbské síly, na každém místě, ve dne i v noci. Každý den jsme zabíjeli srbské policisty..."
Tuto knihu však, stejně jako celou řadu dalších více než relevantních důkazů, haagská žaloba vůbec nezařadila mezi důkazní materiál. Vinu za neodsouzení této bestie vedle soudu nese i žaloba, jejíž výkon by se dal označit slovy zoufalý a ubohý.
Předně, Haradinaje obvinila z "pouze" 6 zabitých Srbů, přitom skutečný výčet jeho obětí dosahuje nejméně 300 jmen (někteří tvrdí až 2000), a navíc nepřinesla jeden jediný hmatatelný důkaz, který by mu jakýkoliv trestný čin mohl dokázat. Haradinaj nebyl obviněn dokonce ani z nejznámějšího zločinu - "případ Radonické jezero". Haradinaj tehdy 37 zajatých Srbů a jiných nealbánců několik dnů držel v táboře "Jablanica", později je nechal je pobít a jejich těla naházel do Radonického jezera poblíž své rodné vsi Glodjane.
Rade Gojković, bývalý předseda soudu v Peći, který v Haagu u ICTY svědčil, poskytl rozhovor bělehradskému deníku Press. V tomto rozhovoru říká: "Haradinaj musel být odsouzen. My jsme v zóně kde operoval, exhumovali od 19. do 26. září 1998 několik desítek těl. Kompletních těl bylo 33, podařilo se nám identifikovat 12. Našli jsme i bezpočet částí těl - ruce, nohy hlavy... Dokonce jsme nacházeli i děti. Pohled byl úděsný. Našli jsme i ostnatý drát a elektrické kabely, kterými je mučili. Všichni umírali v příšerných mukách. O všem tom jsem svědčil v Haagu, ale oni naše důkazy evidentně ignorovali." Nejvýznamnější svědectví podali dva kosovští Albánci. Dvaačtyřicetiletá Lj. K. vypověděla, kterak byla v květnu 1998 spolu s několika dalšími Albánkami a Romkami unesena do tábora na horu Junik blízko hranice s Albánií. Ihned po vstupu do tábora se jim naskytl hrůzný pohled - ke stromu byla přivázána dvě zmasakrovaná těla srbských policistů. Později zjistila, že se jedná o muže unesené z města Rastavica. Popsala, že jejich těla byla rozřezána, oči vydloubnuty a na rány jim byla sypána sůl. Ještě byli živí a sýpali bolestí. Haradinaj k nim pak přistoupil, jejich vysílačkami srbsky něco vzkázal jejich kolegům, vytáhl nůž a oba dva podřízl. Srbští policisté tak museli slyšet i poslední děsivý vřískot svých kolegů.
Haradinaj se poté obrátil pozornost k uneseným ženám. Svázal je ostnatým drátem, z čehož má svědkyně ještě dnes viditelné jizvy. Několik, včetně jí, znásilnil a během (zlo)činu je po těle pořezával nožem, kterým zabil policisty. Po několika dnech svědkyni Lj. K., spolu s dalšími ženami, nechal vyvést na popravu. Jeden z Albánců, kteří dostali úkol toto provést, však ženu znal z dřívějška a umožnil jí utéci. Uprchla z Kosova a později slyšela, že Haradinaj osobně uřízl hlavu jejímu otci. Byl totiž loajálním občanem Srbska, nepodporoval teroristy z UCK a odmítal jim během války pomáhat.
Další kosovský Albánec, jehož identita z bezpečnostních důvodů nebyla zveřejněna, řekl, že Haradinaje znal od dětství. Popsal ho jako "nebezpečného všehoschopného psychopata". Skupina Haradinajových lidí ho v roce 1998 mučila za to, že spolupracuje se Srby. Poté se s žádostí o pomoc obrátil na srbskou policejní stanici v Djakovici, ale jelikož byl před válkou známý jako "starý Haradinajův kamarád", nevěřili mu a nepomohli mu.
V roce 1999 se ho zmocnil sám Haradinaj. Spolu se čtveřicí dalších mužů vpadl do jeho domu a řekl mu, že za svou zradu tvrdě zaplatí. Vyvedl ven jeho ženu a pětileté dítě. Zavřel za sebou dveře. Pak už svědek slyšel jen střelbu. Nechali ho vyjít ven. Žena byla zastřelena a v těle jeho syna byly zabodnuty dva nože, v hrdle a břiše. "Tohle ti bude stačit, " řekl mu Haradinaj a smál se. Ruce měl prý od krve. "Nikdy na ten obrázek nezapomenu, " řekl se slzami v očích svědek. Svědků, pravda, v tomto procesu bylo málo. Alespoň těch důležitých. Do soudní síně přišlo svědčit 82 lidí, z nich jen někteří našli odvahu z něčeho konkrétního Haradinaje obvinit. Neuvěřitelných devět oznámených svědků totiž do začátku tohoto procesu přišlo o život. Podle slov obžaloby byl "korunní" svědek na ulici přejet džípem, sedm jich bylo zastřeleno a jeden ubodán. Dva ze zastřelených byli bývalí Haradinajovi spolubojovníci. Automobil, ve kterém se nacházeli, byl po "exekuci" polit benzínem a zapálen. Za porážku "Haagu" se rozhodně může označit fakt, že z těcho devíti zabitých lidí se tři nacházeli v "programu ochrany svědků" a přesto byli nalezeni a zlikvidováni.
Jasna Tasić, 14 let, oběť zločince Haradinaje Možná je to jen shoda okolností, ale všichni přišli o život v době, kdy se Haradinaj volně procházel po svobodě. Zní to sice neuvěřitelně, ale Haradinajovi soud umožnil aby se, přesto že byl obviněn z nejtěžších možných zločinů, bránil na svobodě a dokonce učinil "výjimku" a dovolil mu, což je u ostatních obžalovaných z válečných zločinů nejpřísněji zakázáno, provozovat politickou činnost. Jak ostře s tím kontrastuje případ Vojislava Šešelje, který je obviněn pouze z verbálního deliktu a svého času mu v Haagské cele byly zakázány i návštěvy ženy a dětí ...
V Haradinajově rozsudku mj. stojí toto: "V Kosovu je nestabilní bezpečnostní situace, která pro svědky nevytváří optimální prostředí. Potíže se získáváním důkazů představují velmi významnou charakteristiku tohoto procesu. Před soudem se neobjevilo několik svědků, od kterých se očekávalo, že by mohli vydat svědectví o ústředních aspektech tohoto případu ..."
Své vidění Ramushe Haradinaje má Carla Del Ponteová. Kromě toho, že i jeho ve své knize spojuje s obchodováním lidskými orgány, píše, že Haradinaj prvního svědka svého procesu, Tahira Zemaje, nechal zabít už v roce 2003. Spolu s ním i jeho syna Enise a příbuzného Hasana. Následně zlikvidoval dva policisty, kteří tyto vraždy vyšetřovali. Když Haagský tribunál požádal UNMIK o informace, které se těchto vražd týkají, dostali prý "zprávu, ve které byly nejdůležitější informace zamlženy".
Zemaj byl velitelem vojenské formace FARK, kterou formoval Ibrahim Rugova, a operoval v části zóny Dukadjini, tedy na území, které měl pod kontrolou Haradinaj. "Zemaj před atentátem řekl, že bude - li zabit, stojí za tím Haradinaj, " píše Del Ponteová a dodává "pikantérie" že např. Haradinaje do Haagu dopravovalo německé vládní letadlo. Nebo, že se Larry Rossin, již zmiňovaný zástupce šéfa UNMIK, v květnu 1995 účastnil svatby Haradinajova blízkého příbuzného. Navíc, on je prý mužem, který dal jménem UNMIK "Haagu" garance, díky kterým bylo Haradinajovi umožněno bránit se ze svobody.

Šokované Srbsko
Premiér Srbska Vojislav Koštunica k rozsudku vydal následující prohlášení: "Temné rozhodnutí Haagského tribunálu osvobodit Haradinaje svědčí o tom, že se jedná o soud, jehož existence nemá nic společného s nastolováním spravedlnosti. Je to soud, který byl založen mj. proto, aby se válečným zločincům jako je Haradinaj vydalo potvrzení o jejich nevinnosti. Vedle Haradinajových zločinů byl nad Srby spáchán nový velký zločin a Srbsko to veřejně a hlasitě prohlašuje! Haagský tribunál se tímto rozsudkem vysmívá pravdě, právu, spravedlnosti a všem nevinným obětem Ramushe Haradinaje."
Koštunica dále vyzval Evropskou unii, aby se vyjádřila, zda je pro ní po tomto skandálním rozsudku "Haag" i nadále institucí, která má kredit a která má určovat stupeň spolupráce Srbska s Unií a uvedl: "Evropská Unie již léta podmiňuje vztah se Srbskem naší spoluprací s tribunálem. Nyní, když Haag Haradinajovi vydal potvrzení o nevinnosti, je nutné, aby se k tomuto výsměchu spravedlnosti vyjádřila."
Evropská unie Srbsku (pochopitelně) neodpověděla. Koštunica zareagoval těmito slovy: "EU si myslí, že pro ní bude nejlepší, když bude mlčet a tvářit se jako že v Haagu k ničemu nedošlo. Došlo. Tribunál vymazal rozdíl mezi viníky a obětmi a Haradinajovi tak odpustil strašlivé zločiny. Mýlí se, pokud se domnívají, že toto Srbsko jen tak přejde."
Jinými slovy, Koštunica oznamuje už dlouho očekávaný čin (který dle mého skromného osobního názoru přichází příliš pozdě): přerušení spolupráce Srbska s "Haagem".

 

 

 


Aktualizováno Středa, 08 Duben 2009 22:13